Pobývat v trapistickém klášteře se běžnému smrtelníkovi často nepoštěstí. Ani nám by to bývalo nevyšlo, kdyby to nebylo zařízené také shůry. Přestože jsme se hlásili do plně obsazeného návštěvního domu, nakonec se místo pro nás našlo. Eliška nám byla po oba dny k dispozici. A ještě jsme se po letech setkali i s naší pilířkou Zitou. To bylo milé překvapení, které bychom si sami nezorganizovali.

Trapistky mají přísnou řeholi, ale zdá se, že jako jeden z mála řádů mají schopnost získávat sobě nové duše. Jejich klášterní prostory jsou jim už malé. Protože k nim máme za Kryptu více než vděčné vztahy, odvažujeme se zde publikovat dopis, který dávají svým návštěvníkům na odjezdu z kláštera. Dopis svědčí mimo jiné o tom, jak sestry prožily Rok milosrdenství. A končí prosbou, kterou rádi sdílíme dál. Jsme vděčni za toto místo, kde je možné čerpat síly a najít podporu.